Praha Brno po D1, s humorem

26. 10. 2017 16:51:14
Trempové mají Hudsonské šífy, Američané Bermudský trojúhelník, ale to se nevyrovná peklu zvanému D1.

Nedávno mi zavolal obchodní partner a říká: „Sejdeme se v Brně“. Já na to „Néé, tam se nikdy nedostanu, já bych musel jet z Prahy, ty to máš z Přerova jen kousek, to dojdeš pěšky“, ale trval na svém.

Došel jsem si tedy na hlavní nádraží, zda něco jezdí do Brna. „Jó pane, co umřeli mašinfíra Příhoda a Casey Jones, tak se do Brna nikdo neodváží. Nedávno to nějaký cestující dal s pěti přestupy, a pořádný kus šel po pešunku, ale to prý byl odvážný horolezec, normální člověk to vlakem nedá.

Jdu na letiště. „Bohužel do Brna žádné letadlo nelítá. Zájem je velký, ale vždy když vypravíme nějaké letadlo do Brna, tak se najednou ztratí z radaru, pak už ho nikdy nikdo nevidí, ani trosky nelze najít, prostě záhada, tak raději do Brna nelétáme.“

Věděl jsem, že tedy musím jet autem, po D1 a že to bez přípravy nedám. Nutná je především psychická příprava, vzal jsem z knihovny všechnu dobrodružnou a strašidelnou literaturu. Jack London, Otakar Batlička, Richard Halliburton, Robert Scott, Edgar Poe a tak, čím drsnější tím lepší.

Trempové mají Hudsonské šífy, Američané Bermudský trojúhelník, ale to se nevyrovná peklu zvanému D1.

Noc před odjezdem jsem špatně spal, noční můry, co všechno se může stát, mne budily. Ale ráno v šest hodin již pevně svírám volant a jedu. Cesta začala dobře, ale sotva zmizela pouliční světla Jižního města v zrcátku, začalo to – závěry, zúžení, dva pruhy, jeden pruh, kolony, povrch oraniště, auto skáče jak přes Taxisův příkop, do kopce motor řval a vydával ze sebe poslední watt výkonu, pak zase cesta z kopce, kde bych plužil i na sjezdových lyžích, zatáčky za horizontem, z lesů se na nás dívaly divné stíny, prostě hrůzná cesta. Kolem mne jeli další odvážlivci, všichni totálně soustředění na každý metr cesty.

V jedné koloně jsme si povídali, starý řidič říkal, že jednou v zimě čekal týden než ho vyhrabali, další cestující zase vypravoval, že slyšel o někom, kdo to ujel za dvě hodiny, tomu jsme nikdo nevěřili a jeden manželský pár si vybalil cestovní vařič a uvařil oběd než se kolona pohnula.

Nakonec jsem do Brna dojel, dokonce o hodinku dříve než jsem plánoval. Prošel jsem se městem, hezké město, tramvaje, lidi jako jinde, univerzita, zajímavé hodiny na náměstí, dokonce kašnu jsem našel. Vzal jsem vodu do spojených dlaní a tu slyším „nechastétuvoduchčijódotohomorgoši“. „Prosím, nerozuměl jsem Vám“, odpovídám zmateně. „Aha, odkud jsi“, na to bodrý chlapík. „Z Prahy“, odpovídám po pravdě, protože pražský přízvuk mne stejně prozradí. „Tak pij pomalu, je studená, ale léčivá“, on zřetelně.

A teď jsem ho prokoukl, ze zeměpisu sedmé třídy si pamatuji, že v Brně žádná léčivá voda není. Ale nechtěl jsem se hádat, tak říkám „Prima, tak já se vrátím a vezmu si do flašky. Raději do dvou, sousedi jsou z Hustopeči, tak jim dám taky jednu.“ Chlapík nic neřekl a odešel.

Po práci jsem se vydal zpět domů. Opět to bylo drsné. V rádiu hlásili, že po celém území je zataženo, nad námi svítilo slunce, sotva ohlásili protrhávání oblačnosti, na nás sedl mrak. Jel jsem, co auto dalo a ve zpětném zrcátku viděl, jak se mraky stále zatahují a kdoví, zda mi deset metrů za zadním blatníkem nesněžilo. Po mnoha hodinách jsem uviděl betonovou poušť jižňáku a začal věřit, že dojedu. Do Prahy muži dojeli se strhanými rysy, šedivými vlasy, ženy plakaly úlevou a slzy jim padaly do přístrojové desky. Dali jsme to, máme za sebou D1!

Věděl jsem se, že nyní vydržím všechno. A taky ano, v televizi jsem se díval na povolební vyjednávání a nic se se mnou neudělalo. Nyní vím, že jsem plně připraven na vládu vzešlou z voleb a dokonce i na situaci, kdy premiérem bude Andrej Babiš a sídlo vlády bude na Čapáku, ministrem školství a vlastenectví bude Tomio Okamura a opozici bude dělat jen Václav Klaus mladší, který nikoho jiného nepustí k mikrofonu.

Nic takového, ani EET, ani kontrolní hlášení čehokoliv kamkoliv, mne nezničí, já dal D1 tam a zpátky za jeden den!!

PS: Vše je to humor a nadsázka, Brno mám rád, byť tam nejsem často :-)

Autor: Aleš Müller | čtvrtek 26.10.2017 16:51 | karma článku: 22.96 | přečteno: 1132x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Letní povídka

Danka Štoflová

Jak mi ďábel láskyplně olíznul ruku!

Vdala jsem se za Tammyho, čerokézského indiána, žijícího v New Yorku. Ukázal mi, že život je zvláštní a mnoho věcí nevidím. Jenže já jsem česká holka a vím toho dost. Každý v New Yorku má svého psychoterapeuta, je drahý a k ničemu

27.6.2022 v 13:00 | Karma článku: 46.36 | Přečteno: 10305 | Diskuse

Danka Štoflová

Kulový blesk - aneb Nedám ti svůj hrnec!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně, na úpatí Great Smoky Mountains. Indiáni jsou pověstní svojí mlčenlivostí. Tak přesně ta mi leze děsně na nervy.

23.6.2022 v 10:31 | Karma článku: 46.20 | Přečteno: 5613 | Diskuse

Lucie Hejnalová

Na kole kolem a okolo

Pravidelně jezdím na kole. To v mém případě znamená, že si pravidelně jednou za cca 15 let koupím kolo, doladím výbavu a namlouvám sama sobě, jak budu pořád jezdit a kolo se stane mou nedílnou součástí. Hahaha.

22.6.2022 v 17:15 | Karma článku: 15.09 | Přečteno: 369 | Diskuse

Danka Štoflová

Rozkošná sexy piha, přímo pod zadkem!

Vdala jsem se za Tammyho, přímého potomka čerokézských indiánů. Žijeme v Severní Karolíně poblíž indiánské rezervace, snad šťastně. Byla jsem a vždycky budu žárlivá. I když vím, že kolečka osudu zapadla přesně na ta správná místa.

16.6.2022 v 10:53 | Karma článku: 47.11 | Přečteno: 16284 | Diskuse

Danka Štoflová

O dívce jménem Faith

Vdala jsem se za indiána z kmene Čerokí, a žijeme v Severní Karolíně poblíž Národního parku Great Smoky Mountains.Indiáni věří, že osudy lidí a naší planety se odvíjí v cyklech.V cyklech zvláštních a neuvěřitelných, až srdce bolí.

14.6.2022 v 9:20 | Karma článku: 46.18 | Přečteno: 4928 | Diskuse
Počet článků 25 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1273

Muž vyššího věku (Nerudu již oslovovali velebný kmete). Živnostník, účetní, poradce. Manažer neziskové organizace s dlouholetou tradicí. 

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Velikonoce 2024: Na Velký pátek bude otevřeno, v pondělí obchody zavřou

Otevírací doba v obchodech se řídí zákonem, který nařizuje, že obchody s plochou nad 200 čtverečních metrů musí mít...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...