Za několik dní začne EET, elektronická evidence tržeb, fungovat v reálném provozu. Pojďme se podívat na některé problémy tohoto experimentu, dnes na technické provedení.
Pro ty co to nechtějí číst až do konce, zde je závěr: Ministr financí, náměstkyně pro daně, ředitel finanční správy naprosto selhali v přípravě EET.
Technické provedení EET vypadá jednoduše - pokladna podnikatele pošle zprávu na server finanční správy (to jsou ti co z nás tahají daně), server odpoví s nějakým kódem a tento kód se vytiskne na účtenku.
Vypadá to jednoduše, precizně. Je tu však několik ale. Hlavním je propustnost a dostupnost internetové sítě. Odpověď bude rychlá tam, kde jsou dostatečně propustně sítě, ale nikdo neví co se bude dít tam, kde tato propustnost není. Zpoždění prý nevadí, neokódované účtenky může večer podnikatel sečíst, napsat ručně a poslat. Původně jsem myslel, že je to žert pro odlehčení, ale ono nikoliv, to je ta legislativně správná cesta.
Toto provedení, řekněme mu online, je vhodné pro stálé provozovny s dobrým připojením. Co však mají dělat podnikatelé se špatným připojením? Po večerech sčítat neposlané účtenky? Nebo co dělat tam kde není žádné připojení? Třeba prodejci někde na sportovním závodě v lesích, farmářské trhy apod. Odpověď, že si tito podnikatelé mají něco sehnat něco spolehlivého, je neuvěřitelná arogance moci. Nebo co mají dělat podnikatelé, kteří vydají jednu, dvě účtenky za den? Např. řemeslníci, kteří do tohoto systému budou zanedlouho zapojeni? To s sebou vedle vercajku mají tahat nějaký tablet a tiskárnu?
Je tak trochu vidět, že si úředníci v teplých kancelářích neuvědomují těžkosti obyčejného podnikatele, obchodníka, řemeslníka.
Toto hlavní "online" řešení by bylo záhodno doplnit ještě druhým a třetím řešením.
Druhé technické řešení je pro ty, kteří mají několik desítek až stovek účtenek za období, kdy nejsou připojeni na internetu, např. onen malý prodejce občerstvení na sportovních akcích uprostřed hor či lesů. Řešení je v tom, že si tento podnikatel "stáhne" ze serveru ony kódy, uschová v pokladně, při prodeji vytiskne kód na účtenku a až se znovu připojí k internetu (tedy např. večer, za několik dní) pošle všechny kódy se všemi údaji na server. Objem či počet těchto prodejů není velký, ale je velké množstí podnikatelů, kteří by tímto způsobem mohli podnikat - třeba diskutovaní prodejci na farmářských trzích. Pokladna s pamětí, akumulátorem, softwarem.
A třetí řešení nechť je např. pro řemeslníka. Řemeslník vystaví účtenku, vezme do ruky mobil a na server odešle sms, zahrnující jeho identifikaci, částku, atd., a server mu zpět pošle kód, který řemeslník napíše na účtenku. Účtenka, tužka, mobil.
Tyto dva chybějící mechanismy vyřeší naprostou většinu problémů, se kterými se malí obchodníci budou potýkat. Podobných řešení je možné vymyslet několik, ale to státní úředníci neřeší. Prostě jen na bedra téměř 1,5 miliónu podnikatelů naloží další byrokracii a nesmyslné a nedostatečné technické provedení.
Závěrem - technické řešení, které stát připravil podnikatelům pro EET, by neobhájil diplomant na příslušné vysoké škole.
