Nedávno byly třídní schůzky našich dětí. Já je nemám moc rád, jednoznačně z doby kdy jsem byl sám žákem, moje vysvědčení a chování nebylo ohodnocení premianta.
Obě školy je daly na stejný termín, takže na jedno dítě jsem šel já, na druhé manželka. Výsledky jako obvykle – něco dobré, něco špatné.
Měl jsem těžkou chvilku, přišel jsem jako první, třídní učitelka se mne ptá „A vy jste kdo?“ Představím jméno dítěte a ona říká „Jo, žádný problém, hodný, tichý, učení v průměru, dobrý student, žádné problémy, jen mi toto podepište“
Koukám, co to je, a on je to napínák, z češtiny.
Říkám si – dítěte vychváleno, ale propadá z češtiny, ta škola má ale divné měřítka.
Večer doma, pak manželka vyčítala druhému dítěti „Hele, koloval tam nějaký papír, tam byly výsledky, nějaký předmět, nevím jaký, nějaké domácí přípravy. Ale byly tam jen dvě péčka, jiní tam měli pět, osm, myslím, že nejvíc tam měl někdo snad dvanáct! To nemůžeš tak flákat ty domácí přípravy!“
Dítě kouká, přemýšlí a ptá se: „Co tam bylo napsáno, jen P?“
„Ano, musíš se polepšit“
„Mami, to jsou pozdní příchody.“
„Aha, jak to že máš dvě? To tě ráno táta nebudí? Musíš si přivstat! “
Chtěl jsem namítnout, že manželka má tak dva pozdní příchody do práce za týden, ne za třičtvrtě roku, ale mlčel jsem, tyto slovní souboje my muži vždy prohrajeme.
Ale tiše jsem si vychutnával okamžik, kdy jsem doma za tydýta nebyl já, ale manželka :-)
Všem rodičům, hezký konec školního roku!
